Jarní očista těla a duše

Svět bez stížností

Letos na mě pod stromečkem čekala knížka od Willa Bowena Svět bez stížností. Mnozí jste o ní asi slyšeli, obsahuje fialový náramek, který si pokaždé, když si začnete stěžovat, přehodíte z jedné ruky do druhé a děláte to tak dlouho, dokud si stěžovat nepřestanete, což může nějakou dobu trvat…
Náramky v současnosti nosí miliony lidí po světě.

“Úkolem” je vydržet jednadvacet dní bez stěžování. Proč jednadvacet dní? Vědci jsou přesvědčeni o tom, že abyste si vytvořili návyk, je potřeba určitou činnost dělat jednadvacet dní v kuse. Neznamená to, že po přečtení této knihy se stanete “osvícenými nestěžovateli”. Ale třeba vám to přinese nějaké uvědomění. A povzbuzení ke změně zkusit udělat něco jinak. Možná nebudete tolik kritizovat (sebe nebo ostatní) a možná v sobě probudíte vděčnost, že vlastně to, po čem toužíte, už máte.


Jsem teprve na začátku čtení, knížku jsem otevřela před pár dny, ležela na knihovně a já jsem cítila jakýsi odstup a asi i strach podívat se, jak to tedy s tím stěžováním mám. A nebudu lhát, už po pár hodinách jsem přesouvala náramek z jedné ruky do druhé… Stěžování je prostě zlozvyk. Například mi vadilo, že mě náramek na levé ruce moc tlačí. Banalita? Ale už jsem začala nadávat, jak je to nepříjemné.

Vytvořte si spokojenost

Dalším mým oblíbeným slovem je nemůžu, neumím, nesmím, kéž bych… Bolí to si to přiznat, nejraději navenek ukazuji tu pozitivní část mě, která je neustále v pohodě, ale za tím je schovaná nejistá Tina, která má občas strach pohnout se z místa, z domnělých jistot, ke změně. Kolik z nás to má? Stěžujeme si, že nemáme to, co ostatní, ale co děláme pro to, abychom žili tak, jak chceme? Co děláme pro to, abychom cítili spokojenost i v podmínkách, které nejsou úplně vyhovující? Když něco chceme změnit, proč nezačneme? Často je to pohodlnost a ještě častěji strach z opuštění něčeho, v čem leckdy žijeme i celý život. A nezapomeňme, že to co opakujeme jednadvacet dní, stane se zvykem. A my se tu bavíme o dvaceti, třiceti a více letech zvyků, které najednou máme opustit. Fór je v tom, že leckdy stačí “jen” jiný úhel pohledu. A pak se třeba ten váš fádní, nudný, hrozný… život změní v jedno malé (nebo veliké) dobrodružství.

Velikonoční výzdoba - vajíčka, slepička
Fotografie od uživatele JESHOOTS.com; Velikonoce

Jaro je tu

Nacházíme se v období před Velikonoci, které je pro křesťany důležitým časem usebrání, pokání a odepření. Nejsem křesťan, ale jsem zastáncem toho, že občas je důležité odevzdat něco ze sebe, zbavit se něčeho i na úkor pohodlí, snížit třeba počet cigaret nebo vypitých skleniček alkoholu, kafe, omezit cukr anebo právě negativní myšlenky či stěžování, přebrat oblečení…


Berte to jako jarní očistu těla i duše. Připomínám, že se pro to můžete rozhodnout kdykoliv, ale jaro k očistě vyloženě navádí. Po zimním spánku je čas se znovu probudit.

Tak častokrát se stává, že žijem v řetězech, a netušíme, že máme klíč.

EAGLES, ALREADY GONE

Bitvu s koronavirem jsme ještě nevyhráli. Naopak. Nebe se znovu zatahuje, cestu ven jsme zatím nenašli, ale proč nevyužít tento čas právě k tomu, abychom něco ve svém životě změnili? Nebo se na něj alespoň pořádně podívali?

Výzva

Jestli chcete vyzkoušet výzvu bez stěžování, ani si nemusíte pořizovat knížku s náramkem. Stačí klidně nějaký obyčejný provázek, který si uvážete na jednu ruku a pak ho přehazujete… Asi zažijete prvotní šok, stejně jako já, když si uvědomíte, jak moc a často si stěžujete. Můžete být skleslí, smutní, naštvaní, protože zjistíte, že náramek přehazujete několikrát denně. Ale nevzdávejte to. Důležité je vytrvat. Berte to jako hru, naučíte se něco o sobě. A neříkal přeci Sokrates Poznej sám sebe?