Neobvyklé svátky vánoční

Rok 2020 byl pro mnohé z nás zlomový. Jsme konfrontováni s neviditelným bubákem, který se nečekaně vploužil do našich životů, aby z nich udělal přinejmenším guláš. Ukázal nám, kde jsou naše slabiny, na čem lpíme, čeho se nechceme a nehodláme vzdát a co musíme chtě nechtě pustit. Položil mnohé z nás na lopatky a donutil nás podívat se, co je opravdu důležité. Zní to jako klišé, já vím, ale po letech blahobytu přišla studená sprcha, facka, která nás usměrnila.

Žít z minima

Nevím, jak vy, ale já jsem zjistila, že dokážu žít z naprostého minima. Šest měsíců bez práce mě donutilo použít všechny rezervy, přehodnotit priority, uskromnit se a být více v přírodě. Začala jsem se otužovat. Chléb jsem se sice péct nenaučila, ale za to jsem vyházela vše staré, nepotřebné, vše, co už v mém životě nemá místo. Byl to velmi bolestivý a nelehký proces. Kufr, který se mnou odjel před patnácti lety do Anglie, šel ke kontejneru, oblečení, které nenosím, putovalo na charitu a kuchyň jsem si přeskládala nejmíň pětkrát. Dny jsem trávila posíláním životopisů a následnými úpěnlivými prosbami a modlitbami, aby se, i v tuto nelehkou dobu, objevila nová práce. Jakákoliv. Zafungovaly sociální sítě a spolužák ze střední Karel, kterému tímto děkuji. Vyšlo to. Soucítím s každým, kdo ztratil zaměstnání a nedaří se mu najít nové. Vytrvejte. Nedejte se.


V jednoduchosi je síla

Netvrdím, že máme začít všechno vyhazovat, avšak stále ještě fungujeme na home office a v omezeném režimu (a vypadá to, že ještě nějakou dobu budeme…), tak proč toho nevyužít? Čekají nás svátky, možná jiné, než na které jsme byli doposud zvyklí. Uskromnění znamená, že si třeba nekoupíme to, po čem jsme toužili, ale zkusíme improvizovat. Místo naštvání, že nemáme nejnovější telefony a tablety, si můžeme po večerech číst knížku, hrát Člověče nezlob se, koukat se na pohádky, zapálit si svíčku nebo františka a úplně nejlépe – povídat si. V jednoduchosti je síla.

Vyndejte ze skříně hry, které jste už dlouho nehráli, pusťe si film, který jste dlouho neviděli, dejte si něco dobrého, poděkujte. Vždycky je za co děkovat, i když bychom ze všeho nejvíc třeba chtěli nadávat (na vládu, okolnosti, souseda atd…). Ano, to můžeme, vztek je dobré konstruktivně zpracovat (bušením PET lahve do polštáře, křikem někde venku v lesích, dupáním apod.), ale mimo to zůstaňme vděční. Dosaďte si sami, za co můžete pociťovat vděk. Zkuste to. I v té největší tmě se dá najít kousek světla a nechat ho plápolat, i když se zdá, že skomírá. Je tam!

Novoroční předsevzetí… ?

Jestli nejste příznivci novoročních předsevzetí, vykašlete se na to a žádné nedělejte. Možná si ale udělejte čas a vypíchněte vše dobré, co se vám tento rok podařilo. Poděkujme si všichni vzájemně, že jsme to ustáli, a že ustojíme i to, co je před námi. Boj s covidem jsme ještě nevyhráli, ale už víme, s čím se potýkáme. Čeká nás doba “pokovidová”, kdy se budeme potýkat s ekonomickou krizí, ale ačkoliv jsme se během relativně krátké chvíle museli naučit šít roušky, nakupovat online, vyřešit home office, online schůzky a výuku, zvyknout si na nový režim a lidově řečeno držet hubu a krok, pořád nám za tím vším zbývá to nejdůležitější, a to je naše vnitřní svoboda. Tu nám nikdo nevezme.